| e-mail Debatní kniha Mapa stránek Hlavní |
Jednou se tak rozpršelo, až se řeka vylila z břehů. Voda stále stoupala a stoupala. Netrvalo dlouho a mnoho stromů se octlo do půli kmene pod vodou. Kapr proti dešti nic neměl a plaval si z řeky rovnou do lesa. Zaklepal u veverčáka na dveře. Veverčák seděl na stole. „Dále,“ ozval se stísněným hláskem. „Ahoooj, veverčáku,“ pozdravil kapr a vplul dovnitř. „Sedni si,“ povídá veverčák. Sám se postavil na stůl, který právě mizel pod vodou. Kapr se posadil pod okno a udělal si pohodlí. Těšil se z tmavozeleného výhledu a mával na štiku. Plavala na druhé straně podle dubu a zvědavě se rozhlížela kolem. „Chceš čaj ?“ zeptal se veverčák. „Dám si.“ Veverčák rozhodil v rohu pokojíku několik čajových lístků a míchal ocáskem vodu. „Ten čaj je ale slabota,“ povídá veverčák. „To neva,“ nato kapr, který byl v báječné náladě. Doplaval do rohu a několikrát si lokl čaje, co tam bublal. „Víš,“ povídá, „chtěl bych, aby pršelo pořád, a taky bych chtěl, aby jednou svítil pod vodou měsíc.“ „Vážně ?“ podivil se veverčák a šplhal na vázu doprostřed stolu. „Nemám rád vzduch,“ řekl kapr. „Nemám v něj důvěru, připadá mi záludný.“ „Ale takhle to přece není,“ řekl veverčák. „Já mám vzduch moc rád.“ Malé vlnky mu pleskaly o ramena. Někdo zaklepal na okno. „Losos,“ ohlašoval kapr. Otevřel okno a losos vplul dovnitř. Veverčák seskočil z vázy a plaval ven. Vylezl si na větev nad svým domkem. Ještě pořád pršelo. Po chvíli připlaval mravenec. Díval se právě tak smutně jako veverčák. Seděli vedle sebe a mlčeli. Pod nimi, ve veverčákově domku, bylo rušno, protože dorazili okoun a delfín a později ještě cejn a koljuška. „Čaje je habaděj,“ povídá veverčák. Podle vzduchových bublin na povrchu viděli, že se dole tančí a zpívá. Vysvitl měsíc a poslední kapka tiše pleskla do třpytící se vody sahající až po vrcholky stromů. Brzy nato zablikaly hvězdy a mravenec s veverčákem usnuli. |
