| e-mail Debatní kniha Mapa stránek Hlavní |
Po nahlédnutí do světa ruské hudby se nabízí nakouknout i do ruského filmu. Nějakou dobu jsem váhal, jestli jako první dílo vybrat něco ze sovětské klasiky nebo film ze současného Ruska. Nakonec jsem zvolil kompromis. Představím vám film z roku 2008, který se však odehrává v padesátých letech. Slovo „stiljaga (стиляга)“ je češtiny přeložitelné jen velice obtížně. Je odvozeno od slova „styl“ (стиль) a znamená to zhruba „ten, kdo podléhá stylu“, přičemž koncovku „-jaga“ (яга) vnímají Rusové jako nespisovnou . Kdybychom tedy název film chtěli přeložit doslovně, tak by to bylo něco jako „Stylový děcka“. V České distribuci je nicméně uváděn jako „páskové“ a asi by byl možný i překlad „šviháci“. V tomto případě je každopádně oním lákajícím stylem džez a v menší míře hudba Elvise Presleyho. Film Stiljagi je muzikál. Pojem „ruský muzikál“ zní dost exoticky, ale obavy nejsou na místě. Tento film režiséra Valerije Todorovského (Валерий Тодоровский) vyhrál za rok 2009 cenu Nika, což je ruská obdoba Českého lva. Děj začíná v létě v roce 1954. Sovětský svaz se oklepal ze smrti Stalina. Do 20. sjezdu KSSS s odhalením Stalinových zločinů je ještě daleko, ale atmosféra se už pomalinku otepluje. Na ulici ale pořád ještě chodí lidé v unifikovaných šedivých mundůrech připomínajících vojenské uniformy, všichni jsou prosáklí strachem z KGB a život určuje komunistická strana a mezi mládeží - Komsomol. Většina občanů bydlí v komunálních bytech, kde si nemůžete dovolit vyčnívat. A v tomto prostředí existuje skupina mladých lidí, kteří zbožňují jazz, začínající bigbít a něco, čemu říkají „americký styl“ - Stiljagi. Na ulici je poznáte podle barevného, někdy až směšně barevného oblečení a bizarních účesů ve stylu Elvis. Toto trestné ještě není, proto je policie nechává většinou na pokoji, ale většinoví spoluobčané si před nimi odplivují a také se jich tak trochu bojí. A mládežnická organizace Komsomol proti nim otevřeně bojuje. Hlavní hrdina filmu, Mels (akronym Marx-Engels-Lenin-Stalin, v SSSR rozhodně ne vzácné jméno) je komsomolec, student vysoké školy, reprezentant fakulty v atletice a má nakročeno k velice slibné kariéře. Jednou se zúčastní razie proti večírku Stiljag. Ačkoliv barevně se oblékat není trestné, šíření americké hudby se už dá při troše štěstí zažalovat jako „Nezákonná propagace buržoazní kultury“. Během této razie ho si ale uvědomí její nesmyslnost, jazzová hudba se mu zalíbí a, co čert nechtěl, okouzlí ho stiljáží krasavice Polza. Upřímně řečeno, není se co divit - v barevném vyzývavém oblečení vypadá opravdu svůdně a jeho dosavadní přítelkyně, předsedkyně fakultní buňky komsomolu proti ní vypadá jako chudá příbuzná. A hlavně kvůli Polze se nakonec ke stiljágám přidá. Naučí se tancovat rock and roll, dokonce i hrát na saxofon (ačkoliv každý sovětský občan ví, že od saxofonu k dýce je jen jeden krok) a místo "Mels" si začne po americku říkat "Mel" (ačkoliv vyhodit z jména S jako Stalin může být problém). 
Polzu si Mel nakonec opravdu získá. To už se nad ním ale stahují mračna. To, že komsomolec přejde na stranu třídního nepřítele, se neodpouští. A když navíc dáte kopačky předsedkyni fakultní pobočky této organizace kvůli holce, která kromě toho, že je „jiná“ má pověst „tak trochu děvky“, tak je zle. Scéna vyloučení nejen z komsololu, ale i ze školy, je jedním z vrcholů filmu. 
Text písně-obžaloby je natolik působivý, že si ho uvedeme v plném znění:
Ani tahle katastrofa ale Mela nezlomí a on zůstává stiljágou dál. Dál probíhají bouřlivé mejdany, dál zní džez i raný rock and roll. Čas ale přeci jen nestojí a osud postupně rozfoukává lidi do všech směrů a ani u stiljág tomu není jinak. Někdo musí na vojnu, někomu se narodí děti a někdo se musí dostat až do Ameriky, aby zjistil, že tam žádné barevné máničky nejsou. A že kdybyste vyšli po Brodwayi v obvyklém bizarním barevném kostýmu, tak jako na Tverské ulici v Moskvě, tak by vás nejspíše chytli a odvezli do blázince. Film Stiljagi je nesmírně zajímavé dílo. Nabízí se srovnání s českými Rebely Filipa Renče, ale z úcty k českému filmu to dělat nebudeme, protože by z toho Rebelové nevyšli vůbec dobře. Ve Stiljágách jsou vynikající herecké výkony (skvělá je hlavně Oksana Akiňšina /Оксана Акиньшина/ v roli Polzy), skvělá choreografie tanečních scén a kostýmy. Nejzajímavější je ale vyznění filmu. Základní myšlenka je ta, že smíte být jiní. Nejde o to, jestli lepší nebo horší než ostatní, ale prostě jiní. To je na ruský film zcela nezvyklé poselství a to, že film dostal cenu Nika, vyvolalo v Rusku ohromný rozruch. Situace je nyní v Rusku taková, že sílí autoritářské rysy Putinovy vlády, kdy se v různých ohledech obnovují sovětské pořádky. A proto ocenění tohoto filmu je často vnímáno politicky, tedy jako projev nesouhlasu kulturních elit s politickým směřováním země. Být v Rusku jiný je těžší než u nás. Neznám poměry v Moskvě, ale v menších městech vypadají lidé na ulici navzájem dost podobně. V českých ulicích dost často potkáváte dredaře, pankáče, metrosexuály a další. Bez ohledu na to, co si o těchto skupinách myslíme, je to zajímavější pohled než na lidi, kteří chodí po ruských ulicích. Tam jiné lidi potkáte jen úplně výjimečně. Prakticky všichni vypadají tak nějak normálně a slušně, jenže jsou zkrátka všichni stejní. 
Recenzi filmu tímto zakončuji a jen se krátce podíváme na několik drobností:
Obrázky z filmu
|
